top of page
  • Obrázek autoraRadek Dán

Země přistěhovalců

Aktualizováno: 4. 4. 2023

Téma imigrace jsem v jednom ze svých předchozích příspěvků už naťukl, hlavně ve smyslu svých prvních dojmů z přijetí, kterého se mi tady dostalo. A jak jsem slíbil, vracím se k němu v samostatném článku, protože si myslím, že je fakt zajímavé a stojí za to se mu trochu víc pověnovat. Při pohledu na název, který jsem zvolil je mi jasné, že u někoho při představě takového státu vyvolá spíše nepříjemné pocity, třeba obavu z negativních vlivů cizích zvyklostí a kultur. Jiného třeba napadne, že pokud do země přichází spousta imigrantů, může to ohrozit stabilitu v oblasti zdravotnictví, či dostupnosti bydlení nebo sociální péče. Jiní si naopak řeknou, že etnická a s ní i kulturní diverzita jsou bezesporu jevy přínosné a stát by se neměl uzavírat před přistěhovalci, o válečných uprchlících ani nemluvě. Já si myslím, že při státem dobře nastaveném, zodpovědném systému je imigrace velmi prospěšná jak pro trh práce, tak i z hlediska kulturního obohacení. Nepochybuju ani o tom, že v dlouhodobé perspektivě zvyšuje toleranci obyvatel a rozšiřuje jejich obzory.


Každopádně to, co vidím a zažívám tady je pro mě něco zcela nového, jakkoliv jsem spoustu věcí věděl předem. Tahle země je skutečnou mozaikou, ztělesněním útočiště pro přistěhovalce a uprchlíky. Otázka „Where are you from?“ je naprosto běžná, máte pocit, že každý druhý člověk je „odněkud“, myšleno, že se jeho rodina do Kanady v relativně nedávné době přistěhovala. Původních obyvatel, tzv. „First Nations“ jsou přibližně 4 procenta a pravděpodobnost, že jste osmou generací francouzských (nebo později anglických) kolonizátorů, není také příliš vysoká. Buď se přistěhovali vaši rodiče, nebo prarodiče, denně potkávám spoustu studentů, kteří do Kanady imigrovali se svou rodinou v nedávné době z Arabského poloostrova, Blízkého východu, Severní Ariky nebo Ukrajiny. Napadá mě, že do Čech teď vlivem války také přišly statisíce Ukrajinců a vlastně jsme se v loňském roce co se týká imigrace Kanadě vyrovnali, ne-li ji předčili. To ale byla výjimečná situace a jsem moc zvědavý, jak obstojíme v testu zvládnutí pomoci s integrací a také, jak tuhle v jistém smyslu zátěžovou situaci zvládneme otočit v náš prospěch. Jinak ale nechci moc srovnávat, těch odlišností, včetně historie, která Kanadu nasměřovala a dovedla tam, kde je dnes, je nesčetně.


Dnes je Javorový List co do míry přijímání přistěhovalců a uprchlíků světovým lídrem a momentálně plní více než na sto procent svůj cíl každý rok přivést do země imigranty ve výši minimálně 1% své populace. V roce 2019 jich přijala tahle rozlohou druhá největší země světa s relativně nízkou populací (38 milionů) 341 000. Pak udeřila pandemie Covidu a počty se během následujících dvou let snížily. Letos plánuje vláda udělit trvalý pobyt zdaleka nejvyššímu počtu nově příchozích v historii, 465 tisícům imigrantů a uprchlíků. To už je výrazně přes jedno procento a mluví se už i o roce 2025, kdy je v plánu počty ještě zvýšit na půl milionu. Ve srovnání se Spojenými státy dosahuje úroveň v přepočtu na hlavu více než trojnásobku. Někdo by mohl říct, že srovnání s USA úplně nefunguje, protože Kanada je sice rozlohou podobně velká, ale má devětkrát méně obyvatel, a tudíž pro nově příchozí více místa. Je ale třeba si uvědomit, že 80% obyvatel žije v pásu do 200 km od Amerických hranic, mimo jiné i proto, že čím více na sever, tím méně přívětivé klima. „Nahoře“ prostě moc lidí nebydlí.


Přistěhovalci ovšem neměli vždycky na růžích ustláno a poměry se vlastně změnily docela nedávno. Během a po druhé světové válce jich bylo přijato kolem jednoho milionu, především z Evropy. Kanadský imigrační systém si tehdy (nejspíš na základě předsudků) vyhrazoval právo nepřijímat většinu přistěhovalců a uprchlíků z Asie, Afriky nebo Karibiku a vše se změnilo až v roce 1967, kdy vznikla nová pravidla přijímání cizinců na základě bodového systému. Ten již nehleděl na rasu, či etnikum a namísto toho zohledňoval vzdělání, situaci na trhu práce, znalost jazyků a věk. Tento systém, více méně funguje dodnes.


Ještě jsem ale nenabídl odpověď na otázku proč. Proč má tahle země v plánu každoročně přijímat cizince ve výši minimálně jednoho procenta své populace? Odpověď jsem našel v řadě průzkumů, z nichž ten od institutu Environics z loňského podzimu (viz odkaz na konci článku) mi přišel nejkvalitněji zpracovaný. Jeho výsledky mi do velké míry potvrdila řada lidí, se kterými jsem o tématu mluvil. Výzkum shrnuje, že navzdory relativně těžkým časům (inflace, krize na trhu s nemovitostmi, nedostatek kvalifikované pracovní síly ve zdravotnictví), Kanaďané nikdy nepodporovali imigraci více než nyní. Sedm z deseti Kanaďanů vyjadřuje podporu současné úrovni imigrace a tento názor je z velké části podložen myšlenkou již zavedeného veřejného konsensu, že přistěhovalci jsou zásadní pro ekonomiku země, a také pro udržení stejné úrovně, popřípadě mírného růstu populace. Výzkum zmiňuje, že řada občanů má v souvislosti s vysokou mírou přistěhovalectví určité obavy, nicméně většina vyjadřuje podporu, ne-li dokonce očekávaní, že Kanada bude přijímat přistěhovalce v minimálně stejné míře jako doposud, a také že bude přijímat uprchlíky z míst, které jsou zmítány konflikty nebo válkou, zejména z Ukrajiny, ale také třeba z Afghánistánu.


Tak takhle to tady je nastavené. Jak řekl nedávno premiér Justin Trudeau, Kanada je od ostatních zemí odlišná v tom, že v podstatě stojí na základech etnické diverzity a multikulturalismu. Má to ale malý háček, ve výsledku může tato pestrost de facto způsobit jakousi vyprázdněnost z hlediska identity národa. Je tak všeobjímající, že s obtížemi hledá svou tvář, kulturu a tradice, a pak to všechno stereotypně skončí u sobů, hokeje a javorového sirupu. To ale neznamená, že se Kanaďané nesnaží s obrovsky širokého trychtýře něco jednotného, spojujícího vymáčknout. O identitě ale zas někdy příště. Každopádně pozitivním jevem určitě je, že vysoká míra prosycení přistěhovalci má za výsledek omezení vzniku ghett a problémy s asimilací jsou minimální, protože jsou na to tady prostě zařízení. Začíná to už od vzdělávacího systému a velkou výhodou samozřejmě je, že anglicky umí dnes díky internetu a Netflixu hodně lidí a pokud ne, je to na učení jeden z nejjednodušších jazyků.


Na závěr mě napadlo, že vlastně ve statistikách imigrace za rok 2022 se tam někde krčím i já! Teda, nekrčím, stojím zpříma! Startovní čáru z hlediska přijetí jsem asi nemohl mít lepší, teď jen si z toho „maple sugar pie“ukrojit pořádný díl.




82 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Vlčí máky

Kanadský sen

Zima

bottom of page